208 km/h / 9,1 s / 8,0 l/100 km.
Když kupé, tak nevšední …
Hyundai přišel před krátkou dobou s modernizovanou verzí svého sportovního modelu Coupé. Už předchozí model byl pozoruhodný blatníky, které náznakově vystupovaly z karosérie. Rysy nového modelu tvůrci přiostřili, ale opět nestříhali žádnou konfekci. Nový Hyundai Coupé je velmi harmonický ale svůj.
V jeho delší přídi opět vnímám stopy již proslavených tvarů - třeba japonského Datsunu, vidím něco z americké „korvety“ či z linie italských sportovních aut. Každý fanoušek může najít trochu jiná podobenství. Tvrdím, že v novém kupátku se prvky asijského, amerického i evropského designu podařilo správně namíchat, a že korejská automobilka vytvořila opět auto odlišné od konkurence a mimořádně vkusné. Navíc přichází s cenou o 150 tisíc a většinou 200 tisíc pod opely, fordy či peugeoty. Pravdou je, že Evropa jde cestou kupé-kabrioletů s kovovými, ale skládacími střechami, zatímco Hyundai Coupé má jednodušší a konstrukčně levnější pevnou střechu. Korejec ale nabídne bohatou výbavu v základu. Příplatky potřebujete jen na kůži, metalický lak a střešní okno. Jinak je všechno, především litá kola (17palcová s pneumatikami 245/15) a automatická klimatizace v ceně. Standardem jsou rovněž vyhřívaná sedadla konstrukce Recaro a dálkové centrální zamykání s alarmem. Samozřejmě také elektricky ovládaná okna a zrcátka, čtyři airbagy, ABS nebo progresívní posilovač řízení. Na všechno dostane kupec záruku tři roky bez omezení najetých kilometrů. Dražší a silnější verze s motorem 2,7 V6 má navíc také stabilizační systém ESP.
Dynamická jízda
Než jsem usedl za volant a začal hledat nedostatky, musel jsem uznat, že auto lahodí oku ze všech stran i úhlů pohledu. Nejvíc mě přitahovala hloubka i křivka bočního prolisu těsně nad prahem, který celou karosérii připodobnil napjatému luku. Jízda s kupátkem je sice vždy na úkor pohodlí, ale vůz by neměl ve městě vysloveně drncat. To se korejským konstruktérům podařilo vyřešit vhodným kompromisem pérování i výbornými sedadly. Dnes jsou na trhu auta, a to i s vyšší stavbou než má kupé, jež ohromí pocitem bezpečí při hrubém zacházení s volantem a rychlých změnách směru.
Možná Hyundai Coupé přímo neohromí, ale určitě uspokojí. Snažíte-li se ho utrhnout ze stopy, přední kola mohou i na suchu naznačit malé klouznutí signalizující jistou nedotáčivost. Nízké těžiště a malá míra náklonu ovšem umožňují vrhat se do zatáček bez skrupulí. Přednost měkčího zadku se pak ukáže třeba na okresní hrbolaté a klikaté silnici, kde bychom s příliš tvrdým podvozkem dostávali rány do hýždí a přitom nebyli rychlejší. Byť má hyundai poměrně jednoduché nápravy (vpředu McPherson, vzadu dvojitá ramena s jednoduše seřiditelnou geometrií, vinutými pružinami a příčným stabilizátorem), na úzkých silnicích si získá každého, komu není líto pneumatik. Dá se s ním jezdit motokárově, velmi adrenalinově. Kdo už se bojí usednout na rychlý motocykl, může mít tohle kupé jako náhradní a bezpečné řešení, byť k úplnému nadšení bude nějakých 50 koní a 1600 otáček chybět.
Dvouset- a vícekoňovým benzínovým turbům sice testovaný dvoulitr nestačí, zato spolehlivě prožene většinu turbodieselů obdobného objemu, které na silnicích potká. Stačí podřadit na 4000 otáček a řidič turbodieselu nechápe, že benzín zrychlí víc. Proměnné časování ventilů je naladěno tak, že atmosférický motor jde dobře odspodu a končí omezovačem na 6700 otáčkách. Na pátý rychlostní stupeň ukazuje při stotřicítce otáčkoměr těsně nad značku 3500. Řazení mi vyhovovalo, podřazovat se dá pro sportovní jízdu přesně a snadno. Šestistupňová převodovka (má ji jen verze se silnějším motorem 2,7 litru) s kratšími převody by ovšem dodala dvoulitru trochu chybějící šťávy. Pokud jde o brzdy, mohly by mít klidně i ostřejší nástup, byť je známo, že někteří závodníci jezdí i dnes soutěže bez posilovače a spoléhají na dávkování svou vlastní silou. Půvabnou fintou pro dynamické auto jsou tři malé „budíky“, jejichž ručičky ukazují průběh točivého momentu, spotřeby paliva i napětí v nabíjecí soustavě.
Co se mi nelíbilo
Nelíbilo se mi řešení lankového přenosu síly od pedálu plynu ke škrticí klapce s tuhou pružinou. Nejenom že více přenáší hluk než elektricky ovládané ústrojí, hlavně však způsobuje, že už při nepatrném přidání plynu vylétne motor příliš rychle do otáček. Nelze tedy dávkovat plyn dostatečně kultivovaně a šetrně. Takové skoky otáček zvyšují spotřebu paliva po městě i hluk motoru, který jinak po nastartování produkuje ze dvou koncovek výfuku se samostatnými tlumiči hezký basový tón. Na druhou stranu se ale i při splnění limitů Euro4 z křižovatky utrhnete rychle a přesně v tom okamžiku, kdy chcete a ne se zpožděním.
Vadilo mi také málo potlačené spektrum vibrací motoru mezi 4400 až 4600 otáčkami, což na rychloměru je právě 160 km/h. Chcete-li po dálnici klouzat tiše, musíte jet mimo tyto otáčky. Budoucím zdrojem rušivých zvuků může být těsnění skel předních oken ke střeše, která u kupé nemají logicky rám a mohou se časem od tlaku na těsnění uvolnit. Už u nového auta při bočním větru byl aerodynamický hluk ve vysoké rychlosti chvílemi nepřeslechnutelný.
VERDIKT
Žlutou kartu uděluji nepovedenému řešení lankového přenosu síly od pedálu plynu ke škrticí klapce s tuhou pružinou. Vinou toho nelze plyn dávkovat dost šetrně. Skoky otáček při popojíždění otravují řidiče.
TECHNICKÉ ÚDAJE
HYUNDAI COUPÉ 2,0i CVVT
Typ: sportovní kupé 2+2
MOTOR
zážehový čtyřválec DOHC s proměnným časováním ventilů
Zdvihový objem válců (cm3): 1975
Největší výkon (kW/min-1): 105/6000
Největší točivý moment (N.m/min-1): 186,3/4500
PROVOZ
pohon předních kol, pětistupňová manuální převodovka
Maximální rychlost (km/h): 208
Zrychlení 0-100 km/h (s): 9,1
Spotřeba paliva (l/100 km):
město – 10,9
mimo město – 6,4
kombinace 8,0
ROZMĚRY
Délka (mm): 4395
Šířka (mm): 1760
Výška (mm): 1330
Rozvor náprav (mm): 2530
Objem zavazadelníku (l): 312
Objem palivové nádrže (l): 55
CENA (Kč)
Základní (Coupe Dynamic 2,0i CVVT): 549 900
Testovaná verze včetně příplatkových prvků: 559 900
Výbava navíc: metalický lak
Autor: Jaroslav Šmíd
Foto: Hyundai
Vyšlo: Auto-moto speciál 5/2007