Motory: zážehové řadové čtyřválce 1,0i 12V (45 kW) a 1,1i 12V (48 kW) s tříventilovým rozvodem OHC a vícebodovým vstřikováním paliva.
Pro pohon malého vozu byly od začátku zvoleny dva čtyřválce 1,0 a 1,1 litru. Ty byly zcela nově vyvinuty právě pro tento vůz. Oba se vyznačují 12ventilovým rozvodem OHC se dvěma sacími a jedním výfukovým ventilem na válec. Ovládány jsou prostřednictvím vahadel s mechanickým vymezováním ventilové vůle. To se zde provádí šroubky s kontramatkami, a tudíž vcelku snadno. Kontrola ventilové vůle je předepsána po 30 000 kilometrech, nové vymezení je však často nutné až v 90 000 km.
Větší motor se od menšího liší pouze změnou vrtání a zdvihu, jinak se jedná o naprosto identickou pohonnou jednotku. Za ten menší zaplatíte nejnižší sazbu povinného ručení a nutno říci, že výkonovým deficitem, pramenícím z malého objemu, rozhodně netrpí. Nejen díky 45 kW, ale zejména velice krátkým převodům, je jízda až nečekaně dynamická. Vůz dokáže bez protestů akcelerovat na dvojku téměř z volnoběhu. Díky tomu tak snadno vyhoví i těm, co občas zapomínají na řadicí páku. Rovněž na dálnici vůz snadno rozjedete na předpisovou stotřicítku, která však již tak příjemná není kvůli vyšší hlučnosti motoru vlivem vysokých otáček a citlivosti na boční vítr. Ručička palivoměru padá při jízdě poněkud rychle, což je ovšem není vinou spotřeby, ale malé nádrže na 35 litrů.
DOPORUČUJEME ...
1,0 12V (45 kW). Poskytuje picantu opravdu nadprůměrnou dynamiku, a to zejména díky krátkým převodům, což zpříjemňuje jízdu po městě, kde tak není třeba příliš často řadit. Naopak na dálnici vás takto zpřevodované picanto nejspíš příliš nenadchne, jelikož už při 120 km/h nelze přeslechnout vyšší hlučnost vytočené pohonné jednotky. Velkou výhodou takto motorizovaného picanta je nejnižší sazba zákonného pojištění a zejména spolehlivost.